Poslední letošní příspěvek

Smrt je konec. Smrt je jistota. Vždycky jsem si myslela (chtěla jsem si myslet, nechtěla jsem si nic jiného myslet, nechtěla jsem nic jiného vědět), že člověk tak nějak usne a je konec. Po té, co jsem zažila tatínkovu smrt téměř v přímém přenosu, dívám se na ni jinak. To se nedá předat. Ale bylo to zlé.
Daleko víc jsem se však přiblížila k mamince a když jsem zjistila, že málem přišla o všechny doklady jen proto, že má problém s měněním kabelek, rozhodla jsem se, že jí k vánocům ušiju kabelkový organizér. No, málem jsem to nestihla. Taky to není na chlubení. Je tam mnoho chyb, ale potvora čas mi to lépe nedovolil.

Čas vánoční si žádal ušití dárků pro kolegyně. Ani ty nejsou moc ke chlubení.  Kdyby bylo víc času, vypadalo by to jinak. A to jsem se ještě snažila nafotit postup. No, opravdu tak dobrá nejsem

Ale je známá věc, že na to, co máme rádi, si čas najdeme. U mě je to zrovna tak a tak jsem si v hektických dnech našla čas na Bětku. 

Už jsem se na ni dlouho chystala, ale neměla jsem tu pruhovanou látku na legíny.  A to už je poslední moje "dílo" tohoto roku. Mějte hezké a ještě hezčí dny v příštím roce.