sobota 20. února 2021

Střípky

Tak už nám téměř končí druhý měsíc nového roku a já teprve sedám k počítači, abych něco málo napsala na blog. Věřte, nevěřte, důchodci opravdu nemají čas. Aspoň já to tak mám. Stále mám něco před sebou, co bych chtěla  dělat, ale čas mi na to nezbývá. Mám však radost, že to není naopak. Už taky vím, co obnáší distanční výuka u třeťačky. Nová zkušenost. A nebo boj o registraci  a hlavně o termín maminčina očkování. To už snad taky podruhé nebudu muset absolvovat.

Letos jsme si i díky vnoučatům užívali zimy. Sáňovačka, bobovačka. Prima zábava. I na běžky jsme se dostali. 
Ladovská zima - děti sáňkují pod Zelenou horou.

Běžkařské tratě za domem.


Žďár z vrchu od Mamlasa.



I na bruslení došlo. Ještě nikdy jsem nefotila Zelenou horu z prostředka rybníka.


Na šití mi taky zbylo trochu času. 

Podkafíčko pro sousedku k svátku



Těším se na léto a tak vznikly nové podsedáky a ubrus pro letní posezení.








A nakonec moje nová zábava "k televizi". Kamínkování. Znáte? Pomalovaný obrázek někam umístíte a čekáte kdo najde.  Na zadní stranu napíšete PSČ a podle něj se na Facebooku může nalezený kamínek dohledat. Některé kamínky putují po republice a některé i do zahraničí. Měly by být putovní. Už tři moje kamínky se našly. Většina je ale doma a roznesu je až nebude sníh.






pátek 1. ledna 2021

Novoroční ohlédnutí

Poslední měsíc se na počítač jen prášilo. Nebyl čas. Tak teď se trochu ohlédnu za koncem roku 2020. Nemoc se celé naší rodině vyhnula, takže jsme se velmi těšili na Ježíška. Dvě moje vnučky dostaly k narozeninám panenky baby born a potřebovaly pod stromečkem najít nějaké oblečení i pro ně. Objednala jsem si střihy na Fleru a těšila se na šití. No, jo, ale stroj mám v opravě. Naštěstí mám ještě jeden a ten se mi podařilo rozhýbat. Ouha, šije se jen z úpletu. A to moje stroje moc neumí. Nakonec jsem boj (snad) vyhrála a dílo dokonala. 

Celý advent nás sužovala mlha. Člověk z toho měl úplně depresivní náladu. Ale jednou, když trochu vyhrávalo sluníčko, se mi podařilo takto vyfotit  Zelenou horu.



A Ježíšek nakonec přišel. 



Tak teď si jen přeji, ať je ten letošní rok nový, zdravější a pozitivně negativní.




sobota 14. listopadu 2020

Listopadové maličkosti



 Zadání znělo: Peřinky pro panenku. No, tak jsem si trochu vyhrála. Testovala panenka Markétka v postýlce, kterou před 35 lety vyrobil manžel dceři k vánocům. Stále slouží.



Venku je stále mlha, ale minulý pátek se s ní pralo i sluníčko a tak jsem se vydala fotit na Zelenou horu.




                                                    A nebyla jsem sama, kdo tam fotil.


Včera jsem si vzala do lesa novou hračku.




                      Poslední letošní houbaření. V listopadu jsme nikdy dříve na houby nechodili.


Přeji všem hezké a lepší dny.


úterý 3. listopadu 2020

Podzimní Vysočina

Ti, kteří tady žijí, to vědí, ale já bych ráda ukázala i všem ostatním, jak je u nás krásně. Díky nařízení vlády se s nikým nestýkáme, ale o to více chodíme do přírody. Doufám, že fotky mluví za vše.
V Sázavě teče letos opravdu hodně vody.

Cesta za Tokozem.
Následujících sedm fotek je hodně výjimečných a to tím, že hladina Pilské nádrže je klidná jako zrcadlo. To se opravdu nestává, protože u nás vždycky fouká.








A tady naše krasavice Zelená hora. Koupe se v podzimním Konventském rybníku.

Kravičky se pasou pod rozhlednou Rosička

Pohled z rozhledny Rosička. Pozorný divák si všimne vlevo Zelené hory.

Mokřady u Konventského rybníku.

Cestou na rozcestí U Salvátora.

Buky v lese U Salvátora.
Sluneční záře u studánky Salvátorky.


Nakonec naše zahrada, která se už taky podzimně vybarvila.

Zazimováno

Přeji všem šťastnou cestu do lepších časů.