Co dnes kvete před naším domem

Letošní podzim je před naším domem výjimečně rozkvetlý. Ne vždy se mým rostlinkám tak daří. Tahle "sněhová princezna" (Lobulária Snow Princess) mi letos vykvetla už podruhé.

Muškáty musí být snad u každého domu. Mám jich celou řadu na balkoně na druhé straně domu, před domem jen jeden truhlík

Letos mi největší radost dělají fuchsie. Mám jich několik druhů a letošní počasí jim asi hodně svědčí, protože vyrostly do takové velikosti.

Vedle fuchsií je "převislý bambus". Pod takovým jménem jsem jej koupila, ale je to druh trávy. Je to úžasná rostlina. Když jsem ji zasadila, bylo to jen asi deset lístečků, a teď je tu toto.  Příští rok jej zkusím nakombinovat s něčím kvetoucím. 

Hortenzie je moje oblíbená rostlina. 

Letos má sice méně květů než obvykle, ale ještě stále nasazuje na další. 

Nevím, jestli ještě stihnou vykvést. Dnes ráno byla teplota jen málo nad nulou. 

Tak tyhle "bonsaje" mám na terase. Je to moje zábava. 

Většinou jsem je vypěstovala z malého stromečku z přírody a nebo zakořeněného řízku rostliny. 

Někdy o nich napíšu i víc. 

Mezi stromečky jsou různé nenáročné sukulenty podobného původu.

                                                    Mějte hezké zářijové dny babího léta.

Už rostou

Po roce už zase rostou. Co dodat víc. Je to radost sbírat ty krásné hříbečky. 

Muchomůrky nesbíráme, ale o to raději je fotím. Jsou to krásky našich lesů.

Pupavu jsem od dětství neviděla, tak ji sem také vkládám. Tu jsme teda taky nesbírali. Pravda je, že jsme ty mladé v dětství také jedli. Chutnaly jako kedlubna.

Očistit, nakrájet, sníst. Ty první vždycky sníme. Sušíme a zavařujeme až ty další.

 

Jak to nazvat - možná trochu z botaniky

Dnes jsem vzala NW hůlky a vyrazila po dlouhé době do lesa. Nejraději bych tam chodila každý den, ale bohužel je letos hrozně moc vody. Tráva je nejméně do poledne vlhká a než dojdu pěšinkou do lesa, jsem celá mokrá. Už jsem ale bez našeho Černého lesa nemohla vydržet a tak jsem se tou mokrou trávou "probrodila". 

 Jak si tak kráčím lesem najednou mám pocit, že na mě někdo kouká. A kouká dost jedovatě. Je to totiž spousta jedovatých vraních ok. 

Já na ně koukala docela překvapeně, protože jsem je ještě nikdy "na živo" neviděla. Je pravda, že v květnu jsem je viděla kvést. Na to už jsem zapomněla.  

A ty jedovaté pohledy mě přiměly, porozhlédnout se po lese. Co že to kvete na podzim u nás v lese.

A ejhle, dokvétají netýkavky a chystají se střílet svoje semínka do dálky. Jsou to šikulky.

Třezalka tečkovaná už si svoje splnila a jsou vidět jen poslední kvítky.

Líska ukazuje svoje oříšky, ale ještě nejsou zralé.

Skromný vratič kvete stále. Mám jej ráda i usušený.

Ostružiny letos stíhají dozrát. U nás na Vysočině se to každý rok nepodaří.

                                                Šípky už se také vybarvují. 

Tady je na šípku hálka. To už jsem dávno neviděla.

Téhle žluté kytce jsme kdysi říkali vrbice, ale je to Zlatobýl. 

Jsme na Vysočině a tak tady jsou všudypřítomné jeřabiny. 

A hele, ještě jedna malá jahůdka.

Kostival lékařský ještě také pilně kvete. 

A tady mi zůstal rozum stát. Co to jen může být. Tuhle rostlinku jsem u nás v lese ještě neviděla. Nakonec pomohl "pan Google". Je to rostlina z Himaláje, která u nás zdomácněla Netýkavka žláznatá,

Tahle kráska mě taky v podzimním lese překvapila. Typuji ji na pupalku dvouletou.

Tak tyhle kvítky se mi už nechtěly hledat. Budu ráda, když je někdo určíte.