Jakpak je dnes u nás doma

Dnes od rána krásný den. Je po dešti, příroda je umytá a třpytí se. V přírodě zpívají ptáci a vše se tetelí jarem. Udělala jsem pár fotek a chtěla bych se s vámi o ně podělit. Samozřejmě skoro na všech fotkách můžete vidět moji milovanou Zelenou horu a její okolí. 

Je tam v dáli.

Zámek

Cesta kolem  rybníku Konvent

Pohled na Zelenou horu od Stžanova

A tady pohled na naši krásnou Vysočinu z kopce u Stržanova 

Je možné rozeznat i Harusův kopec

Mokřady u Zelené hory . Vidíte ji tam vzadu?

Cesta Černým lesem

Stále mi zněla v hlavě písnička, kterou zpívala Judita Čeřovská

Je po dešti

Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty,

je po dešti, ta chvíle nehodí se pro trampoty,

už je po dešti a svítí kaluže,

ach ženy, nemračte se na muže.

Je po dešti a všechny cesty voní jako z jara,

je po dešti a sto let stará lípa není stará,

už je po dešti a svět je blažený,

ach muži, nemračte se na ženy.

Díky za ten déšť co nadělal nám louží,

vždyť neumyl jen listy kopřivám,

smyl i dusno, které lidská srdce souží,

být ono dusno znova, tak to nedozpívám.

Stále mě to baví

 Kabelka Anabel je opět podle Lucie z AMA-TÉR. Šití opět skvělé. Výborně vymyšlený střih. Dobré nápady na kapsičky, jak uvnitř, tak z boku. Velmi praktická taška. Mohu jen doporučit.

Kousek koženky ještě zbylo, a tak jsem zkusila městskou ledvinku. Střih samozřejmě ze stejného zdroje.

Jak už jsem psala v minulém příspěvku, ledvinky mě hodně baví, tak ještě jedna pro maminku na mobil a klíče.

Babočka na naší zahrádce.

A rozkvetlá Zelená hora.

Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem

Nedávno jsem u  některé z vás na blogu viděla krásné koženkové ledvinky, ušité podle AMA-tér. Moc se mi líbily a tak jsem si dodala odvahu a střih objednala. Pak jsem si znovu musela dodat odvahu, a ledvinku ušít. Byla jsem překvapená úplně jiným způsobem šití a vysokou kvalitou střihu. Vše krásně sedlo a bylo docela snadné. A to jsem dříve s koženkou neměla zkušenosti. Nezůstalo u jedné. Jedna je i z korku. Zároveň jsem koupila i střih na malou taštičku Lora. Opět radostné šití. Tak jsou hned dvě. K této taštičce byl ještě bonus (nadstavba) - batoh. To byla výzva. Tak se podívejte, jak se to povedlo.

Ještě musím dodat, že ledvinku nosím křížem přes tělo jako kabelku a jsem s ní úplně nadšená.

*****

Ne, že bych nešila roušky, ale velký přeborník nejsem. Pár desítek jsem jich našila. Pro rodinu, pro přátele. Některé na přání s konkrétním vzorem. Šila jsem dva druhy.

Tady jen malá ukázka

*****

Vnučka bude ve škole číst Honzíkovu cestu. Teda jestli půjde do školy. Knížku máme doma ještě z mých dětských let. Od té doby ji v ruce držela spousta dětí. Tak jsem ji musela Petrušce trochu vylepšit.

*****

Ještě pár fotek z jarní přírody na Vysočině.

Sasanky

Jaterník podléška

Bledule