Pojď dál

Podzim je tady v plné kráse i síle. Už to neláká sedět venku při svíčce a procházky do přírody už jsou taky kratší. Zahrádka dělá, co může, aby ještě upoutala posledními květy a ukázala jak umí kouzlit s barvami. Tak se taky konečně po kouskách našel čas na šití. Kabeluška pro tříletou vnučku parádnici Plenkovníček na přání Andílci jen tak pro radost Kabela konečně pro mě. Je z krásné látky French general a chystala jsem se na ni víc než rok. Střih je můj vlastní a ušila jsem podle něj již tuto  fold over  a  praktickou   tašku. Dno a vstup do kabelky z modré koženky A tahle rámečková je podle  Ajky Na věnečku je lístek podle  Lenky  a sovičku jsem odkoukala na Pinterestu. A takhle zapadá slunce za Zelenou horou. Na závěr ještě pozvánka na  Giveaway  k Andrejce.

 Rychlovka na přání. Aby nezabral moc místa a pastelky nerachotily v krabičce.  Takže zavinovací.  Teď se jen těším na obrázky od malého malíře.

Máme nového člena rodiny - Dominika. Narodil se mojí neteři . Dal si na čas a   Eliška dostala brášku až 3 dny po jejích druhých narozeninách. A čím jiným chlapečka uvítat do rodiny než dekou? Bohužel spousta okolností, plánovaných i neplánovaných, mi nedovolila šít, tak jak bych si představovala. Ale už jsem to napravila a deka pro Dominika je na světě. Je šitá jednoduchým patchworkem, tedy použitím zbytků látek v modré barvě. Každá z těch látek (kromě puntíčků) je někde v rodině použitá, a to si myslím, že se na uvítací deku hodí. Je tam dokonce i látka ze sbírky mojí babičky - tedy chlapečkovy praprababičky. Z jejích zásob je i flanel na spodní straně. Po bábínce jsem podědila slušnou zásobu skvostů v podobě flanelů a barchetů, které se dnes již nevidí. Myslím, že by měla radost, kdyby dnes viděla moji "syslírnu". Často na ni myslím zrovna tak, jako na druhou moji babičku. Obě totiž hodně šily a vyšívaly. Některé zděděné ubrusy chodím do skříně občas hladit a některý svá...

Chtěla jsem zkusit, zda to ještě umím.  Šití oděvů pro děti je něco jiného než kabelky a už jsem to dávno nedělala. Spíchla  jsem ještě bermudy pro vnoučka, ale ty jsem nestihla vyfotit. Trochu jsem si pohrála s detaily Modelky

Nešiju, není čas. Je jaro a sluníčko láká ven. Ale i doma se nám to zelená. Rostlinka na obrázku se jmenuje Pilea peperomioides. Dlouho jsem nevěděla, že se tak jmenuje. Dostala jsem ji před mnoha lety od známé paní učitelky, které zůstala rostlina, tak jako mnoho jiných, na konci školního roku ve třídě. O všechny se nemohla a ani nechtěla starat a tak tahle tehdy "chudinka" skončila u mně.  Domů se mi moc nehodila a tak putovala se mnou do práce. Tam si na okně v poklidu žila až do září loňského roku. Tehdy se na blogu  Lenky  objevil krásný příspěvek o čínské záhadě , a já na ni začala hledět jinýma očima. Ozvalo se mi také několik děvčat se žádostí o rostlinku. Sama jsem nevěděla, jak ji množit a tak jsem to zkusila citem. Řízek jsem nechala ve vodě zakořenit a posléze dala do hlíny. Zdařilo se. Myslím, že je z "holky" docela krasavice.  Pro zajímavost přikládám fotky původní rostliny - matky, která se stále ještě těší dobrému zdraví na okně kanceláře...

Tak jsem "urvala" nějaký čas a ušila si tuhle zasněnou panenku. Jmenuje se Markétka a je jak jinak než podle  Atelieru Romana . Markétka má bavlněné šatečky, ale vyparádila je černou krajkou. Vyšla si na jarní vycházku Ale u anturie jí je taky dobře Na co asi holka myslí Ještě si skočila do květináče ke spathiphylle Zapózovala na křesílku Tak hezké Velikonoce všem.