pondělí 9. května 2016

Už se nám to zelení

Nešiju, není čas. Je jaro a sluníčko láká ven. Ale i doma se nám to zelená. Rostlinka na obrázku se jmenuje Pilea peperomioides. Dlouho jsem nevěděla, že se tak jmenuje. Dostala jsem ji před mnoha lety od známé paní učitelky, které zůstala rostlina, tak jako mnoho jiných, na konci školního roku ve třídě. O všechny se nemohla a ani nechtěla starat a tak tahle tehdy "chudinka" skončila u mně.  Domů se mi moc nehodila a tak putovala se mnou do práce. Tam si na okně v poklidu žila až do září loňského roku. Tehdy se na blogu Lenky objevil krásný příspěvek o čínské záhadě, a já na ni začala hledět jinýma očima. Ozvalo se mi také několik děvčat se žádostí o rostlinku. Sama jsem nevěděla, jak ji množit a tak jsem to zkusila citem. Řízek jsem nechala ve vodě zakořenit a posléze dala do hlíny. Zdařilo se. Myslím, že je z "holky" docela krasavice. 




Pro zajímavost přikládám fotky původní rostliny - matky, která se stále ještě těší dobrému zdraví na okně kanceláře. Dokonce po odštípnutí několika se ukazují nové "děti".






V jejím sousedství však také kvetou fialky, kterým se u mě doma moc nedaří.































A takhle vypadá jaro na naší zahrádce.


2 komentáře:

  1. Věrko, sluší ji to v tom bílém květináči. Fialky mi taky vůbec nejdou, občas pár kvítků, ale většinou je mám jen zelené. Aspoň něco :-) Hezké dny. M.

    OdpovědětVymazat
  2. Mno... nám se to doma také zelenávalo, než to kvůli mé lajdáčnosti takřka poumíralo... =/

    OdpovědětVymazat

Děkuji, že jste se u mě zastavili.