Pojď dál

Tak jsem "urvala" nějaký čas a ušila si tuhle zasněnou panenku. Jmenuje se Markétka a je jak jinak než podle  Atelieru Romana . Markétka má bavlněné šatečky, ale vyparádila je černou krajkou. Vyšla si na jarní vycházku Ale u anturie jí je taky dobře Na co asi holka myslí Ještě si skočila do květináče ke spathiphylle Zapózovala na křesílku Tak hezké Velikonoce všem.

Rámečkové taštičky se mi vždy líbily. ale dlouho jsem nevěděla, jak na ně. Naštěstí jsem objevila  Iru , kterou jsem již znala z Mariny. Návod na šití je dokonalý, a nakonec to nebylo ani moc složité šití. Vznikly tak nakonec taštičky dvě. Vnitřek překvapí svou prostorností. A tahle pojede brzy do lázní Ještě nesmím zapomenout. Rámečky jsou od  Punťalky . 

Zadání znělo: nějakou větší kabelku, aby se do ní vešel i velký sešit (mimo jiné) Vzala jsem si na pomoc časopis  Marina Quilt  a dlouho vybírala, až se na mě "usmála" Alyssa. Je to kabelka elegantní ale i hravá, přesně to, co jsem si představovala. Problém nastal s výběrem látek. Asi to mnohé znáte. Mám jich plnou polici, ale ne a ne si vybrat. Nakonec zvítězila látka s dámami celého světa. Na dno jsem použila zbytek modré koženky a objednala modrá ucha. Hned jsem ale objednala i ucha červená (nezůstanu přece jen u jedné kabelky). Ucha jsou moc pěkná, bohužel k nim nejsou protikusy a tak mě trochu mrzí nevzhledné přišití. Původně jsem to chtěla ještě ručně něčím překrýt, ale taky to nebylo ono. No, je to hand made , tak se nedá nic dělat. Navíc, oproti předloze, je vpředu kapsa na suchý zip. Vnitřek lehce do modra Detail koženkového dna Jasně, že jsem nenechala červená ucha dlouho čekat. To by tak hrálo. Co však zase vybrat za látku. Favoritů...

Batůžků není nikdy dost. Někdy je potřeba velký, jindy malý a někdy zase takový prostřední. No, a právě potřeba prostředního u nás nastala. Vnouček má rád vláčky a já ještě kousek "vláčkové" látky měla, tak batůžek bude vláčkový. Je pravda, že bílá barva není moc praktická, ale nastříkala jsem jej nano-sprejem, aby něco vydržel. Ale dá se bez problémů i vyprat. Batůžek je šitý podle střihu od  Bellet  z jednoho z jejích prvních časopisů Marina. Tento má však větší velikost než všechny předešlé. A že jich už pár bylo. A tak jsem si také vzpomněla na ten úplně první, který jsem šila před čtyřmi lety, a tedy jsem jej zde nepředvedla. Tehdy jsem k němu ušila i pastelkovník, na který moje vnoučátka zatím marně čekají.  A ještě se pochlubím prvními posly jara na naší zahrádce. Čemeřice na sebe upozornila, když jsem byla fotit nový batůžek. Krčí se tam chudinka mezi suchou trávou. Je to  ale hrdinka a ani sníh, který se dnes ...

 Panenka Anna měla být andělkou, ale já jí nakonec nedala křídla. Je ušitá podle prosincového čísla "Z kousku látky" od  Romany . Je to zimní holka a tak má kožešinku ve výstřihu, čepici i hřejivé náramky. A takto se vznáší na dveřích, a to nemá křídla.

Každý (skoro) si na na začátku roku dá nějaké předsevzetí. Tak z toho už jsem vyrostla. Ale každý rok si ten začátek nějak vylepšuji. Tedy, oblékám svůj nový diář a starý mobil do nových "šatiček. Vloni to byla látka s panenkami na diáři a k tomu ladící látka s knoflíky na mobil. Však mu (mobilu) obal několikrát zachránil život a mě důležité kontakty a data.  Po roce však už tak krásně nevypadají a tak tradičně dnešní volná chvilku patřila "oblékání diáře a mobilu. Tak doufám, že mě novým rokem tito moji dva společníci budou věrně provázet a prožijeme spolu dobrý rok.

Smrt je konec. Smrt je jistota. Vždycky jsem si myslela (chtěla jsem si myslet, nechtěla jsem si nic jiného myslet, nechtěla jsem nic jiného vědět), že člověk tak nějak usne a je konec. Po té, co jsem zažila tatínkovu smrt téměř v přímém přenosu, dívám se na ni jinak. To se nedá předat. Ale bylo to zlé. Daleko víc jsem se však přiblížila k mamince a když jsem zjistila, že málem přišla o všechny doklady jen proto, že má problém s měněním kabelek, rozhodla jsem se, že jí k vánocům ušiju kabelkový organizér. No, málem jsem to nestihla. Taky to není na chlubení. Je tam mnoho chyb, ale potvora čas mi to lépe nedovolil. Čas vánoční si žádal ušití dárků pro kolegyně. Ani ty nejsou moc ke chlubení.  Kdyby bylo víc času, vypadalo by to jinak. A to jsem se ještě snažila nafotit postup. No, opravdu tak dobrá nejsem Ale je známá věc, že na to, co máme rádi, si čas najdeme. U mě je to zrovna tak a tak jsem si v hektických dnech našla čas na Bětku.  Už js...