Pracovní název: Výlet do Čech ( mise rodinný hrob)

Moje rodina je rozmístěna nejen po celé republice ale i na Slovensku, v dalších zemích naší unie, ale i za velkou vodou. Bohužel s některými členy rodiny už se kontakty ztratily, někteří zemřeli, o některých vím jen málo. Spojují nás naši předci. Ne všichni však o nich něco vědí. Tak se stalo, že hrob, ve kterém je můj pradědeček a prababička a její rodina, jsem nikdy neviděla, přestože jej moje maminka řádně platí. Ani ona zde nikdy nebyla. Hrob se nachází na malém hřbitově v Praze-Dubči. Již před dvěma roky jsme se s manželem rozhodli, že hrob najdeme. No, ale jet jen tak na hrob, to by pro nás nebyl výlet. V době "předcovidové" jsme cestovali každý rok po Evropě, nejvíce po Itálii, a teď už nám to chybělo. Oba jsme si uvědomili, že vlastně neznáme Čechy. Bydlíme na pomezí Čech a Moravy (Českomoravská Vysočina) v nadmořské výšce nad 500 m n m. Táhne nás to na Jižní Moravu, odkud pochází můj manžel a pak také do Slezska, kam se provdala dcera. Ale Čechy známe minimálně. Snad tedy Prahu a nejbližší okolí hranice Čech a Moravy, která je hned za naším městem.
Takto dnes vypadá označení hranic Čech a Moravy za naším městem. Sousoší je dílem místního umělce Michala Olšiaka


Nakonec byl náš program následující. V neděli po slově Božím jsme vyrazili směr ČECHY.

První naše zastávka byla v Českém Šternberku. 



Sotva jsme se zorientovali a naobědvali... telefon. Naši přátelé za námi přijeli na motorce. Bylo to milé příjemné překvapení.



Hrad se stále opravuje, ale je opravdu krásný a stojí za prohlídku. Na tu jsme vyrazili v odpoledních hodinách.









Nakonec jsme se vydali ještě k "hladomorně", což je předsunutá břitová věž. Samozřejmě jsme vylezli až nahoru. 
K večeru nás už pořádně bolely nohy a moje chytré hodinky hlásily 70 pater.



 ------------------------



V pondělí hned po ránu vyrážíme směr Praha-Dubeč najít hrob. Ten mě opravdu překvapil, 
protože je ve velice dobrém stavu a před pár lety zde musel někdo být podle malého vánočního stromečku a omoklé květiny. 
Trochu jsem zde uklidila, ostříhala přerostlé větve velké lípy, zapálila svíčku a zanechala vzkaz. 
Stále doufám, že se nějací příbuzní přihlásí. 
Na desce je letopočet 1805

------------------------

Opouštíme Prahu a vyrážíme směr Mělník. O tomto městě jsem věděla jen to co každý 
"Tam kde se stýká, tam u Mělníka, tok řeky Labe s Vltavou". A pak důležitou věc, nedaleko 
odtud žije Marta Dušková, která píše skvělý blog Tak trochu vyzobaná slunečnice . 
Tož jsem jí napsala, zda by mi neporadila, co tam v pondělí dělat, co navštívit a tak. 
Dostala jsem opravdu vyčerpávající odpověď, takže jsem usoudila, že toto město bude stát za to.
 A taky že jo. Město mě okouzlilo svou romantickou krásou a příjemným počasím.
Není divu Mělník je v nadmořské výšce cca 200 m, což je opravdu rozdíl proti našemu horskému podnebí. 
Užili jsme města, zámku,  podzemí i posezení u mělnického vína. Samozřejmě jednu "Ludmilu" 
si vezeme domů.











Ráno ještě naposled koukneme na mlhu nad soutokem a pokračujeme dál.

------------------------

Směr: Kokořín








Opravdu krásný hrad, ale výstup sem je dost náročný a je vhodný jen pro fyzicky zdatné. 
S tím my zatím problém nemáme, ale narazili jsme na lidi, kteří netušili, jak to bude náročné. 
Trochu jsem o ně měla strach.

Odsud pokračujeme stále v nízké nadmořské výšce. Když jsme jeli hodně dlouho do kopce 
ukazovala navigace 340 mnm. Trochu jsem si připadala jako v Itálii. 
Pokračujeme opravdovou rovinou. 


No, jak jinak, vždyť jedeme do Kolína.
 "Kolíne, Kolíne stojíš v pěkné rovině"


------------------------
Kolín










Kolín je další krásné České město, ale mě tam ta Mělnická romantika trochu chyběla. 
Ovšem Kolínské návrší s chrámem svatého Bartoloměje, opravené parkány a hradby, kostnice, 
výstup na věž s pokladem nás úplně okouzlily.










 Potkali se u Kolína. To tady fakt je.



Labe v Kolíně




 
                                                  

                                          A tak dobrou noc Kolíne. Zas někdy příště.




Komentáře

  1. To je fór, právě dnes jsem k tobě prvně nakoukla a ty o Mělníku, Dubči a Kokoříně, kolečko kolem nás. Ať se daří a zajdu častěji. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  2. Věruško, jsem ráda, že jste si to užili. Jo a Dubeč znám moc dobře, kousek od ní jsme bydleli. Měj pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
  3. Věro, krásné putování za rodinnou hrobkou. Spojili jste příjemné s užitečným a podívali se do dalších krásných míst v naší zemi. Parádní fotky jsi z výletu pořídila.
    Přeji hezký víkend. D.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji, že jste se u mě zastavili.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Opeřená hvězda a ty ostatní bločky

KDYŽ MUŽ SE ŽENOU SNÍDÁ - aneb dárek pro novomanžele

Lednové radosti