Dnes jsem vzala NW hůlky a vyrazila po dlouhé době do lesa. Nejraději bych tam chodila každý den, ale bohužel je letos hrozně moc vody. Tráva je nejméně do poledne vlhká a než dojdu pěšinkou do lesa, jsem celá mokrá. Už jsem ale bez našeho Černého lesa nemohla vydržet a tak jsem se tou mokrou trávou "probrodila".
Jak si tak kráčím lesem najednou mám pocit, že na mě někdo kouká. A kouká dost jedovatě. Je to totiž spousta jedovatých vraních ok.
Já na ně koukala docela překvapeně, protože jsem je ještě nikdy "na živo" neviděla. Je pravda, že v květnu jsem je viděla kvést. Na to už jsem zapomněla.
A ty jedovaté pohledy mě přiměly, porozhlédnout se po lese. Co že to kvete na podzim u nás v lese.
A ejhle, dokvétají netýkavky a chystají se střílet svoje semínka do dálky. Jsou to šikulky.
Třezalka tečkovaná už si svoje splnila a jsou vidět jen poslední kvítky.
Líska ukazuje svoje oříšky, ale ještě nejsou zralé.
Skromný vratič kvete stále. Mám jej ráda i usušený.
Ostružiny letos stíhají dozrát. U nás na Vysočině se to každý rok nepodaří.
Šípky už se také vybarvují.
Tady je na šípku hálka. To už jsem dávno neviděla.
Téhle žluté kytce jsme kdysi říkali vrbice, ale je to Zlatobýl.
Jsme na Vysočině a tak tady jsou všudypřítomné jeřabiny.
A hele, ještě jedna malá jahůdka.
Kostival lékařský ještě také pilně kvete.
A tady mi zůstal rozum stát. Co to jen může být. Tuhle rostlinku jsem u nás v lese ještě neviděla. Nakonec pomohl "pan Google". Je to rostlina z Himaláje, která u nás zdomácněla
Netýkavka žláznatá,
Tahle kráska mě taky v podzimním lese překvapila. Typuji ji na pupalku dvouletou.
Tak tyhle kvítky se mi už nechtěly hledat. Budu ráda, když je někdo určíte.
Věruško, krásná procházka. Ráda jsem se s tebou prošla. Měj pěkný den.
OdpovědětVymazat