Pojď dál

 Rychlovka na přání. Aby nezabral moc místa a pastelky nerachotily v krabičce.  Takže zavinovací.  Teď se jen těším na obrázky od malého malíře.

Máme nového člena rodiny - Dominika. Narodil se mojí neteři . Dal si na čas a   Eliška dostala brášku až 3 dny po jejích druhých narozeninách. A čím jiným chlapečka uvítat do rodiny než dekou? Bohužel spousta okolností, plánovaných i neplánovaných, mi nedovolila šít, tak jak bych si představovala. Ale už jsem to napravila a deka pro Dominika je na světě. Je šitá jednoduchým patchworkem, tedy použitím zbytků látek v modré barvě. Každá z těch látek (kromě puntíčků) je někde v rodině použitá, a to si myslím, že se na uvítací deku hodí. Je tam dokonce i látka ze sbírky mojí babičky - tedy chlapečkovy praprababičky. Z jejích zásob je i flanel na spodní straně. Po bábínce jsem podědila slušnou zásobu skvostů v podobě flanelů a barchetů, které se dnes již nevidí. Myslím, že by měla radost, kdyby dnes viděla moji "syslírnu". Často na ni myslím zrovna tak, jako na druhou moji babičku. Obě totiž hodně šily a vyšívaly. Některé zděděné ubrusy chodím do skříně občas hladit a některý svá...

Chtěla jsem zkusit, zda to ještě umím.  Šití oděvů pro děti je něco jiného než kabelky a už jsem to dávno nedělala. Spíchla  jsem ještě bermudy pro vnoučka, ale ty jsem nestihla vyfotit. Trochu jsem si pohrála s detaily Modelky

Nešiju, není čas. Je jaro a sluníčko láká ven. Ale i doma se nám to zelená. Rostlinka na obrázku se jmenuje Pilea peperomioides. Dlouho jsem nevěděla, že se tak jmenuje. Dostala jsem ji před mnoha lety od známé paní učitelky, které zůstala rostlina, tak jako mnoho jiných, na konci školního roku ve třídě. O všechny se nemohla a ani nechtěla starat a tak tahle tehdy "chudinka" skončila u mně.  Domů se mi moc nehodila a tak putovala se mnou do práce. Tam si na okně v poklidu žila až do září loňského roku. Tehdy se na blogu  Lenky  objevil krásný příspěvek o čínské záhadě , a já na ni začala hledět jinýma očima. Ozvalo se mi také několik děvčat se žádostí o rostlinku. Sama jsem nevěděla, jak ji množit a tak jsem to zkusila citem. Řízek jsem nechala ve vodě zakořenit a posléze dala do hlíny. Zdařilo se. Myslím, že je z "holky" docela krasavice.  Pro zajímavost přikládám fotky původní rostliny - matky, která se stále ještě těší dobrému zdraví na okně kanceláře...

Tak jsem "urvala" nějaký čas a ušila si tuhle zasněnou panenku. Jmenuje se Markétka a je jak jinak než podle  Atelieru Romana . Markétka má bavlněné šatečky, ale vyparádila je černou krajkou. Vyšla si na jarní vycházku Ale u anturie jí je taky dobře Na co asi holka myslí Ještě si skočila do květináče ke spathiphylle Zapózovala na křesílku Tak hezké Velikonoce všem.

Rámečkové taštičky se mi vždy líbily. ale dlouho jsem nevěděla, jak na ně. Naštěstí jsem objevila  Iru , kterou jsem již znala z Mariny. Návod na šití je dokonalý, a nakonec to nebylo ani moc složité šití. Vznikly tak nakonec taštičky dvě. Vnitřek překvapí svou prostorností. A tahle pojede brzy do lázní Ještě nesmím zapomenout. Rámečky jsou od  Punťalky . 

Zadání znělo: nějakou větší kabelku, aby se do ní vešel i velký sešit (mimo jiné) Vzala jsem si na pomoc časopis  Marina Quilt  a dlouho vybírala, až se na mě "usmála" Alyssa. Je to kabelka elegantní ale i hravá, přesně to, co jsem si představovala. Problém nastal s výběrem látek. Asi to mnohé znáte. Mám jich plnou polici, ale ne a ne si vybrat. Nakonec zvítězila látka s dámami celého světa. Na dno jsem použila zbytek modré koženky a objednala modrá ucha. Hned jsem ale objednala i ucha červená (nezůstanu přece jen u jedné kabelky). Ucha jsou moc pěkná, bohužel k nim nejsou protikusy a tak mě trochu mrzí nevzhledné přišití. Původně jsem to chtěla ještě ručně něčím překrýt, ale taky to nebylo ono. No, je to hand made , tak se nedá nic dělat. Navíc, oproti předloze, je vpředu kapsa na suchý zip. Vnitřek lehce do modra Detail koženkového dna Jasně, že jsem nenechala červená ucha dlouho čekat. To by tak hrálo. Co však zase vybrat za látku. Favoritů...