Pařížan už dosluhuje

Už jsem opravdu dlouho nic pořádného neušila a moc se mi po šití stýskalo. Nicméně bylo léto, krásné léto, a mě to stále hnalo ven. Taky jsem, myslím, načerpala spoustu vitamínu D pro boj s viry. 

Do čeho jsem se pustila nejdřív: do filatelistické taštičky.

Po pěti letech nošení, "Pařížan" už dosluhuje a tak si majitel, který je mimo jiné filatelista zaslouží novou. Tyto taštičky vznikaly původně na cestovní knížky Průvodce cestovatele, ale  nakonec mají mnohostranné využití. Látku mám už dlouho a je to filatelistická látka. Dala jsem si záležet na předních kapsičkách, aby americká známka nebyla moc poškozená.

Na zadní straně  s Novozélandskou známkou je kapsa na zip na důležitější věci.

Vstup do taštičky je koženkový, aby se tolik nešpinil.

Tolik jsem se na šití těšila a chtěla si je opravdu užít. Měla jsem v plánu ještě dvě ledvinky pro moje milé kamarádky. No jo, ale co čert nechtěl. Stroj se mnou přestal ale úplně kamarádit. Nepomohlo vyčistění, výměna jehly, nitě. Nic. Tak skončil u opraváře. Naštěstí mám ještě jeden starší stroj. Dalo mi to dost práce, než jsem si vzpomněla, jak na něm šít a rozhýbala jej. Nakonec jsem ledvinky došila, ale není to úplně ono. Doufám ale, že se "holkám" budou i tak líbit. 

Abych nezapomněla, střih na "pánskou" taštičku je můj vlastní, ale ledvinky jsou podle Lucie .

Co to tak došívám, koukám venku je krásný západ slunce.  Tedy se s  vámi o něj podělím. Kolikrát se mi to zdá až kýčovité, ale nedokážu odolat, abych ty západy stále nefotila. 

No a na parapetu okna už se opět zabydlují sukulenty, které byly celou sezonu venku a tak jsou pěkně vybarvené. Těmto rostlinám jsem dlouho nemohla přijít na chuť, ale teď jsem s nimi docela kamarád.

Tak tyhle venku nebyly, ale příští rok tam asi půjdou taky.

P.S. Stále válčím s novým bloggerem. Ty fotky mi fakt nejdou, tak prosím omluvte můj amaterismus.